patří mezi přední zpěvačky naší jazzové scény a můžeme ji slýchat s kapelami různého stylového zaměření i velikostí – od tříčlenného Old Fashion Tria až po bigbandy.
O jejích pěveckých kvalitách vím již léta, ale protože mě zajímalo, jak náročná cesta vedla k tomuto stavu, položil jsem jí pár otázek.
Darjo, kdy a kde ses začala věnovat zpěvu?
Já zpívala už na nočníku, hlavně když máma spěchala do práce a potřebovala mě odložit v jeslích, ale teď vážně ....
V sedmi letech mě učitel hudební výchovy na ZŠ v Ostravě vtáhnul do školního pěveckého sboru, kde jsem zpívala altové party a na gymplu to pokračovalo
až do maturity.
Navštěvovala jsi lidovou školu umění nebo něco podobného?
Určitý pokus naučit mě noty tady proběhl, ale vydržela jsem to v "lidušce" jen pár měsíců, než jsem začala chodit
"za nauku" a máma to vzdala. Dokonce jsem se učila soukromě na piáno, ale vzhledem k mému vztahu k notám
to zase nevydržela paní profesorka.
Ve sboru to na mě prasklo asi po osmi letech, kdy jsem měla noty vzhůru nohama.
Jaké byly žánry, s nimiž jsi začínala?
Začala jsem už na gymnáziu ve školní folkové kapele Westy, kam mě dotlačila moje sbormistryně.
Folk mě nikdy moc nezajímal a jí dalo velkou práci mě ukecat.
Byl tvůj příchod do Prahy důležitým zlomovým bodem v tvé kariéře?
Po příchodu do Prahy mě ani nenapadlo, že bych měla někde zpívat. Až o tři roky později jsem zcela náhodou objevila inzerát v časopise Ahoj na sobotu,
kde country kapela hledala zpěvačku. Z legrace jsem jim odpověděla, šla na konkurs a byla vybrána. Byl to countrybeat Mývalové a já s nimi zůstala sedm let.
Co nebo kdo tě nasměroval k jazzu?
Na jednom country bále mě uslyšel pianista začínajícího Junior Dixielandu Petr Špelina. Dva týdny mě pronásledoval a přesvědčoval, že se můj hlas hodí víc do jazzu. Nakonec mě udolal. Když mě "Junioři" vyhodili pro nedostatek talentu, ujal se mě kapelník Swing Studia z Karlových Varů Karel Uhlík, který mi postavil většinu dnešního repertoáru, našel pro mě ideální tóniny a měl se mnou nesmírnou trpělivost. Do Varů dojíždím zpívat už 25 let. A třetí významnou osobností je Víťa Marek, který mě vybídl ke spolupráci v triu před sedmi lety. Neskutečně mě "vycvičil" a uvedl mezi profesionální muzikanty.
Většinu jazzových evergreenů zpíváš v originále a to tak kvalitně pokud jde o výslovnost, že se diváci, jejichž rodnou řečí je angličtina, diví, že jsi Češka.
Jak jsi k této dokonalosti dospěla? Používáš angličtinu, případně další cizí jazyky ve svém zaměstnání?
K dokonalosti mám asi daleko, ale protože velmi špatně vidím, mám vytříbenější sluch. Já se učila jazyky od sedmi let, kdy mě šoupli na speciální jazykovou základku, protože jsem se prý v normální škole nudila. V patnácti jsem se už obstojně domluvila německy, anglicky a rusky, na gymplu jsem měla francouzštinu a latinu, což je dohromady dobrý základ pro porozumění dalším jazykům. Zato Pythagorova věta mi totálně unikla.
Jsem denně nucena komunikovat ve všech řečech, které znám, protože pracuji ve firmě, která dováží tisk z celého světa. Při uvádění mých koncertů v zahraničí se mi to moc hodí.
S kterými kapelami jsi během těch let zpívala a do kterých zemí ses s jazzem podívala?
Já jsem taková "Call Lady", mám pocit, že už jsem snad zpívala se všemi. Jsem kmenovou členkou kapel: Old Fashion Trio Víti Marka, Swing Studio Karlovy Vary, Jazz Bluffers, The Dixieland Messengers a Dixieland 1.LF UK.
Hostovala jsem, a s některými spolupracuji stále, s kapelami: Steamboat Stompers, Crazy Boys, Swing Revival Praha, Old Timers Jazz Band, Metropolitan Jazz Band, Traditional Jazz Studio Pavla Smetáčka, Melody Makers, Bridge Band, Jazz Collegium Boba Zajíčka, Classic Jazz Memorial, Golden Swing, Polydor Sextet, Dixieland pražských aviatiků, Jazz Spirit, Jazz Feeling… snad jsem na někoho nezapomněla. Prostě zavolají, když mě potřebují.
Zpívala jsem v USA, Nizozemí, Dánsku, Švédsku, ve Francii a samozřejmě tady vedle v Německu a Rakousku.
O tobě je známo, že se objevuješ ve Faustově domě s amatérskou kapelou Dixieland I. Lékařské fakulty UK. Jak dlouho už s nimi zpíváš a co tě k té partě vedené Prof. Jiřím Tichým přivedlo?
Oslovili mě před dvaadvaceti lety a já je vlastně "zdědila" po Evě Emingerové, která se začala zpěvu věnovat profesionálně a již na tuto kapelu neměla čas. Jsou to prima lidi.
Jaké máš muzikantské plány a sny? Kde a s kým by sis ještě ráda zazpívala?
Pro mě je největší poctou a uspokojením zazpívat si s opravdu dobrými muzikanty, kteří mě provokují a ženou dopředu. Mám velké štěstí, že jsem jimi obklopena a jdou si se mnou rádi zahrát. Baví mě stejně zpívat na velkých festivalech jako na svatbách, firemních večírcích či narozeninových oslavách. Neplánuji, beru to, co mi život přináší
a i to zlé je vždycky k něčemu dobré.
Ivan Kott
Klub Jonáš